O každém člověku dokážeme něco říci. Ať už ho známe dlouho či krátce, to se pak jedná o okamžitý dojem. O některých si myslíme, že je dobře známe, že je máme tzv. „dobře odhadnuté“, ale časem zjistíme, že takoví nejsou. Lidé se také mění třeba věkem, společností, prožitými událostmi, nemocí či v partnerském svazku.
Jakým můžeme být typem lidí? Třeba lidé pozitivní, negativní, dobrosrdeční, zlí, usměvaví, zamračení, upovídaní, nemluvní, sprostí, slušní, pravdomluvní, ulhaní, sebejistí nebo třeba nejistí. Takto by šlo pokračovat, do doby, než by došel nápad.
Jak se takový člověk vyznačuje? Pozitivní člověk je ten, který je v každé situaci nad věcí, bere věci s úsměvem a má radost ze života. Jeho opakem je člověk negativní. Ten vidí svět černě, spíše ho všechno štve a nedokáže vidět žádná pozitiva. Dobrosrdeční lidé určitě mezi námi stále jsou, to jsou lidé, kteří by nikomu neublížili a snaží se všem pomáhat. Naopak člověk zlý vymýšlí, jak by někomu uškodil. Nerad někomu pomáhá, nedokáže mít rád ostatní. Usměvaví lidé jsou ozdobou společnosti, dokáží věnovat úsměv i těm, kteří o to třeba nestojí nebo na koho by se smát nemuseli. Je to prostě jejich vlastnost a rádi dávají úsměvy všem okolo. Určitě ale někoho znáte, o kom se říká, že je stále zamračený. Má prostě takovou povahu a nedokáže projevovat emoce vůči ostatním. Vypadá prostě tzv. „nabručeně“.
Když je někdo upovídaný, nevím jestli to je jeho dobrá nebo špatná vlastnost. Někdy takový člověk, který stále mluví, určitě leze na nervy ostatním. Když je však člověk nemluvný, přináší to mnoho nepříjemných situacích. Vy se chce s někým bavit a on prostě ne. To může být problém i v partnerských či pracovních vztazích. Mezi upovídaným a nemluvným by tedy měla existovat nějaká rovnováha. Tedy všeho akorát.
V dnešní společnosti se hodně objevují sprostí lidé, je to dáno tím, že svět se kazí a lidé jsou stále nespokojenější se vším, co přichází. Někdy se o něčem prostě nedá vyjádřit slušně. Ale je to spíše negativní vlastnost. Ještě se to dá pochopit někdy při sportu či v hospodě. Tam si někteří musí zanadávat, třeba že tam ty góly nepadají. Slušnost by ve společnosti ale měla být. Další kategorií lidí jsou lidé pravdomluvní a k tomu pak opak, a to lidé ulhaní. Ulhaní lidé se také často najdou. Někteří to umí dobře, jiní s tím mají problém, ale též lžou. Pak jsou ti, na kterých je vidět, že lžou i kdyby se snažili sebevíce. Takový člověk většinou znejistí a zrudne a každý to něm hned pozná. Někdo je tzv. „notorický lhář“, tedy lže pořád. Pozor ale na to, že to může být i nemoc!
Ještě něco k sebejistým a nejistým. To je také zajímavá kategorie lidí. Sebejistí lidé se v dnešní společnosti jistě neztratí, dokáží vystupovat s jistotou, nic je nerozhází. Někdy mohou být až trochu arogantní. To už jsou pak ti, kteří se věří natolik, že neberou názor jiných v úvahu. Být však nejistý, je ale také problém. Ať už jdeme na zkoušku ve škole či na pohovor do nové práce, když na nás uvidí nejistotu, asi nám to moc nepomůže….
Určitě jste se zde našli. Každý jsme prostě nějaký. Jistě by bylo možné psát o dalších typech lidí, ale myslím, že i tohle stačí….
Fotka od <a href=“https://pixabay.com/cs/users/absolutvision-6158753/?utm_source=link-attribution&utm_medium=referral&utm_campaign=image&utm_content=2979107″>Gino Crescoli</a> z <a href=“https://pixabay.com/cs//?utm_source=link-attribution&utm_medium=referral&utm_campaign=image&utm_content=2979107″>Pixabay</a>
