Jistě jste slyšeli z televize nebo jiných médií o kyberšikaně. Stává se ale opravdovou hrozbou pro společnost? Koho se vlastně týká, kdo má být oběť, kdo ji vlastně provozuje? Kdo je tedy útočník? Jaký je pak následek? Toto vše jsou otázky, ke kterým lze uvést něco více či podat vysvětlení. Na začátek je nutná definice tohoto slova.
Co to tedy vlastně kyberšikana je? Pojem kyberšikana si lze představit jako nějaké agresivní metody nebo chování, které mají za cíl někoho vydírat, poškodit, mohou také někoho zesměšnit, pomluvit či ztrapnit, a to vše prostřednictvím internetu nebo sociálních sítí. Probíhá tedy přes počítač, mobil, tablet, ale i třeba herní konzoli. Na sociálních sítích se pak mohou objevovat nevhodné komentáře či divné zprávy. Někdy se může jednat o vtip, který vznikl omylem, ale většinou se jedná o záměrnou aktivitu útočníka. Kyberšikana má také své znaky. Jedním z nich je anonymita agresora, tedy útočníka. Někdy to může být ten, do koho byste to nikdy neřekli. Ten si pak vytváří falešné účty či profily, aby prostě zůstal anonymní. Dále je pro kyberšikanu typické, že obětí se může stát prakticky kdokoli, koho si útočník vybere. Dalším znakem je, že kyberšikana probíhá i ve vaší nepřítomnosti. Nemusíte být tedy ani online. Také není potřeba více podnětů, stačí jeden, třeba nějaká fotka, kterou si pak všichni mezi sebou obratem rozešlou.
Abychom se však něco dozvěděli, je nutné zmínit druhy kyberšikany. Prvním druhem kyberšikany je tzv. „Kyberharašení“. Jedná se o nejběžnější druh, kdy agresor neustále kontaktuje oběť a asi víte čím. A že to může být velmi nepříjemné, nemusíme ani psát. Další je pak „Kyberstalking“, zde útočník sleduje svou oběť, sleduje ji např. na sociálních sítích a narušuje její pocit bezpečnosti. Třetím druhem je „Flaming“, zde se jedná o napadání formou slov v různých diskuzích, příspěvcích. Útočník se pak baví napadáním ostatních či určité osoby. Dalším významným druhem je „Sexting“. Zde se zveřejňují texty, fotografie, videí se sexuální tématikou osob, které jsou útočníkem vybrány. Na závěr lze uvést ještě např. „Ostrakizaci tedy vyloučení“ či „Happy Slapping“ nebo „Kybergrooming“. Ostrakizace je vyloučení z nějaké skupiny. „Happy Slapping“ má svůj původ ve Velké Británii. Zde si útočník vyhlídne někoho na Instagramu či Facebooku a pak ho kontaktuje ve skutečnosti (např. fackováním). U Kybergroomingu je utlačovaný nucen do osobního setkání, např. u pedofilů.
U kyberšikany je problém, že může probíhat dlouhodobě. To pak přináší větší a větší rizika. Útočník si myslí, že nemůže být vysledován, ale dnešní moderní technologie to umožňují, proto se neváhejme obrátit nejlépe na Policii ČR. Ti pak útočníka vyhledají pomocí IP adresy. Bránit se jí není lehký úkol, proto na něho nesmíme být sami. Děti by měly uvědomit rodiče. Rodiče by také měly k dětem v této oblasti preventivně promlouvat.
A jaké rady na závěr, chraňte si své soukromí, neposílejte své citlivé záležitosti. Nezveřejňujte intimní fotografie. Nenavštěvujte pochybné stránky. Nezapomeňte, že se jedná o trestný čin, proto se obraťte na příslušné orgány, od toho je máme.
Pokud znáte někoho, kdo je obětí, snažte se mu pomoci. Nikdo nesmí být na problém sám!
zdroje: Fotka od <a href=“https://pixabay.com/cs/users/kalhh-86169/?utm_source=link-attribution&utm_medium=referral&utm_campaign=image&utm_content=3528223″>kalhh</a> z <a href=“https://pixabay.com/cs//?utm_source=link-attribution&utm_medium=referral&utm_campaign=image&utm_content=3528223″>Pixabay</a>
