Dle skutečných událostí. Tedy stalo se opravdu někomu, někdy či z nějakého důvodu. S manželem jsme spolu žili již několik, měli postavený dům na okraji města, dvě děti a malého pejska, občas přišla i sousedovic kočka. Tedy absolutní idylka. Naši známí od manžela z práce k nám často chodili, třeba o víkendu na grilování v létě či v zimě na Silvestra. Pracovali v jedné velké firmě.
Strašně jsem si Moniku oblíbila, ale i Honza nebyl nikdy nepříjemný. Monika byla velmi přátelská a milá, vyslechla si všechny mé problémy. Prostě dokonalá kamarádka. Dokonce na ně měla vždy řešení. Svěřila jsem se jí úplně se vším. Ona se svým manželem neměla žádné děti. Prý je mít nemohou. Bylo mi jí hrozně líto. Ráda si totiž s našimi dětmi hrála, uměla vymyslet skvělou zábavu.
A děti ji milovaly, byla by dobrá máma. O jednom víkendu se u nás Honza zastavil sám, prý se s Monikou pohádali a ona radši zůstala doma. Bylo mi to divné, Honza byl vždy pohodář, nijak se nehádal a moc věci neřešil. Takže, kde mohl být problém? Nechala jsem je s mým Radkem o samotě, ať si promluví, přeci jen chlapi mezi sebou. Pokračování v části 2.
